Ostrá kritika omezování svobody projevu

Ve svém projevu Vance tvrdil, že Evropa se odklání od principů demokracie a svobody projevu, které byly kdysi jejími klíčovými hodnotami. "Když někdo nemůže vyjádřit svůj názor bez obav z trestu, demokracie je v ohrožení," prohlásil viceprezident.

Jako příklady uvedl zatčení Brita, který se modlil v blízkosti potratové kliniky, nebo zrušení rumunských prezidentských voleb kvůli obavám z ruského vlivu. "Používání ošklivých, sovětských termínů jako dezinformace je nebezpečnou cestou zpět k totalitním praktikám," dodal.

Evropa podle Vance podkopává demokratické hodnoty

Vance spojil problém svobody projevu s dalšími politickými a společenskými jevy v Evropě, jako je imigrační politika a rostoucí regulace veřejného diskurzu. "Největší hrozba pro Evropu nepřichází zvenčí, ale zevnitř. Je to systematické potlačování názorů, které se liší od oficiální linie," uvedl.

Podle Vance politická korektnost a omezení názorů vedou k atmosféře strachu a umlčování. V souvislosti s tím zmínil, že Evropská unie se staví proti alternativním politickým hnutím, která nesouznějí s liberální agendou.

Firewall proti svobodě projevu v Německu

Jedním z klíčových bodů projevu byla Vanceova kritika tzv. "firewallu", který podle něj německá vláda používá proti politickým odpůrcům. "Když si stát osobuje právo rozhodovat o tom, které názory jsou přípustné, a které ne, je to jasné narušení demokratických principů," prohlásil.

Viceprezident sice explicitně nezmínil německou stranu AfD, ale jeho slova byla jasně namířena proti mechanismům, které v Německu vedly k marginalizaci určitých politických směrů.

Spojené státy budou podporovat svobodu projevu

Na závěr projevu J. D. Vance zdůraznil, že Spojené státy budou "vždy stát na straně svobody projevu a otevřené diskuse". Zdůraznil, že pokud se Evropa vydá cestou cenzury a umlčování opozice, povede to k větší polarizaci společnosti a ohrožení demokratických institucí.

Vanceův projev vyvolal silnou odezvu mezi evropskými politiky. Zatímco někteří podpořili jeho názory na ochranu svobody projevu, jiní jej obvinili z vměšování do evropské politiky. Debata o hranicích svobody projevu tak v Evropě rozhodně nekončí.

Projev J. D. Vance

Děkuji vám a děkuji všem shromážděným delegátům, významným osobnostem a odborníkům z médií, a zejména děkuji hostiteli Mnichovské bezpečnostní konference za uspořádání tak neuvěřitelné akce.

Jsme samozřejmě nadšeni, že tu můžeme být. Jsme rádi, že tu můžeme být. Chtěl jsem dnes samozřejmě hovořit o našich společných hodnotách. A víte, je skvělé být zpátky v Německu.

Jak jste již slyšeli, byl jsem zde loni jako senátor Spojených států. Slyšel jsem ministra zahraničí Davida Lamiana žertovat, že my dva jsme loni měli jinou práci než teď. Nyní však nastal čas pro všechny naše země, pro nás všechny, kteří jsme měli to štěstí, že nám naše národy svěřily politickou moc, abychom ji moudře využili ke zlepšení jejich života.

A chtěl bych říci, že za dobu, co jsem zde, jsem měl to štěstí, že jsem posledních 24 hodin strávil nějaký čas mimo zdi této konference. Velmi na mě zapůsobila pohostinnost lidí, i když samozřejmě stále trpí včerejším strašným útokem.

Poprvé jsem byl v Mnichově se svou ženou, která je tu dnes se mnou na osobní cestě. Vždycky jsem měl rád město Mnichov a vždycky jsem měl rád jeho obyvatele. A chci jen říci, že jsme velmi dojati a že naše myšlenky a modlitby jsou s Mnichovem a se všemi, kteří byli zasaženi zlem, které bylo spácháno na této krásné společnosti. Myslíme na vás, modlíme se za vás a určitě vás budeme v následujících dnech a týdnech podporovat.

Doufám, že to není poslední potlesk, který jsem dostal. Ale na této konferenci se scházíme samozřejmě proto, abychom hovořili o bezpečnosti. A obvykle máme na mysli hrozby pro naši vnější bezpečnost. Vidím, že se zde dnes sešla řada významných vojenských představitelů.

Ale i když se Trumpova administrativa velmi zajímá o evropskou bezpečnost a věří, že můžeme dospět k rozumné dohodě mezi Ruskem a Ukrajinou, jsme také přesvědčeni, že je v nadcházejících letech důležité, aby Evropa velmi dbala na svou vlastní obranu.

Hrozbou, která mě v souvislosti s Evropou nejvíce znepokojuje, není Rusko, není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér. Znepokojuje mě hrozba zevnitř, ústup Evropy od některých jejích základních hodnot - hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými.

No, překvapilo mě, když jsem nedávno viděl v televizi vystupovat bývalého komisaře EU, který se tvářil nadšeně, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, může se totéž stát v Německu.

Tato kavalírská prohlášení jsou pro americké uši šokující. Po léta nám bylo namlouváno, že vše, co financujeme a podporujeme, se děje ve jménu našich společných demokratických hodnot. Vše od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru je prezentováno jako obrana demokracie.

Když však vidíme, jak evropské soudy ruší volby a vysoce postavení úředníci vyhrožují zrušením jiných, musíme si položit otázku, zda si sami držíme přiměřeně vysoký standard. A říkám „my“, protože jsem v zásadě přesvědčen, že jsme na stejné lodi. Musíme o demokratických hodnotách nejen mluvit, ale také je žít.

Mnozí z vás v této místnosti si ještě pamatují, že studená válka postavila obránce demokracie proti mnohem tyranštějším silám na tomto kontinentu. A uvažte, která strana v tomto boji - která cenzurovala disidenty, zavírala kostely, rušila volby - byla ta dobrá? Určitě ne.

A díky Bohu, že studenou válku prohráli. Prohráli, protože si nevážili a nerespektovali mimořádné požehnání svobody - svobodu překvapovat, chybovat, vynalézat, budovat. Jak se ukázalo, nemůžete diktovat inovace nebo kreativitu, stejně jako nemůžete diktovat lidem, co si mají myslet, co mají cítit nebo čemu mají věřit.

A my věříme, že tyto věci spolu rozhodně souvisejí. Bohužel, když se dnes dívám na Evropu, někdy mi není tak úplně jasné, co se stalo s některými vítězi studené války.

Dívám se do Bruselu, kde komisaři EU občanům oznamují, že v době občanských nepokojů hodlají vypínat sociální sítě, jakmile je vyhodnotí jako „nenávistný obsah“. Nebo do této země, kde policie v rámci takzvaného „dne boje proti misogynii na internetu“ provedla razie proti občanům podezřelým z publikování antifeministických komentářů na internetu.

Podívám se do Švédska, kde vláda před čtrnácti dny odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení koránu, které vedlo k vraždě jeho přítele. A jak soudce v jeho případě mrazivě poznamenal, švédské zákony údajně chránící svobodu projevu ve skutečnosti nedávají - cituji - „volnou ruku k tomu, aby člověk mohl dělat nebo říkat cokoli, aniž by urazil skupinu, která tuto víru zastává“.

A možná nejznepokojivější je, že se dívám na naše velmi drahé přátele ve Spojeném království, kde se odpor vůči právu na svědomí zaměřil na základní svobody, zejména věřících Britů.

Před necelými dvěma lety obvinila britská vláda Adama Smith-Connora, 51letého fyzioterapeuta a armádního veterána, z ohavného zločinu za to, že stál 50 metrů od potratové kliniky a tři minuty se tiše modlil – nikomu nepřekážel, s nikým nekomunikoval, jen se tiše modlil sám pro sebe.

Když ho britská policie objevila a chtěla vědět, za co se modlí, Adam jednoduše odpověděl, že za nenarozeného syna, kterého před lety se svou bývalou přítelkyní potratil. Nyní už byli policisté bez sebe. Adam byl shledán vinným z porušení nového vládního zákona o nárazníkové zóně, který kriminalizuje tichou modlitbu a další činnosti, které by mohly ovlivnit rozhodnutí člověka v okruhu 200 metrů od potratového zařízení.

Bylo mu nařízeno zaplatit tisíce liber na soudních nákladech korunní prokuratuře. Kéž bych mohl říci, že se jednalo o výjimku – o ojedinělý, šílený příklad špatně napsaného zákona, který byl uvalen na jediného člověka. Ale ne.

V říjnu loňského roku, tedy jen před několika měsíci, začala skotská vláda rozesílat dopisy občanům, jejichž domy se nacházejí v takzvaných bezpečných zónách. Varovali je, že i soukromá modlitba v jejich vlastním domě může být potenciálně v rozporu se zákonem. Vláda samozřejmě vyzvala čtenáře, aby nahlásili všechny spoluobčany podezřelé z myšlenkového zločinu.

Obávám se, že v Británii i v celé Evropě je svoboda slova na ústupu.

A v zájmu komedie, přátelé, ale také v zájmu pravdy přiznávám, že někdy nejhlasitější hlasy ve prospěch cenzury nezaznívaly z Evropy, ale z mé země, kde předchozí vláda vyhrožovala a obtěžovala společnosti provozující sociální sítě, aby cenzurovaly takzvané dezinformace.

Dezinformace, jako byla například myšlenka, že koronavirus pravděpodobně unikl z laboratoře v Číně. Naše vlastní vláda povzbuzovala soukromé společnosti, aby umlčely lidi, kteří se odvážili vyslovit zjevně pravdivé tvrzení.

Dnes tedy nepřicházím jen s postřehem, ale i s nabídkou. A stejně jako se zdálo, že předchozí dvě administrativy se zoufale snaží umlčet lidi, kteří se ozvali, Trumpova administrativa udělá pravý opak. A já doufám, že na tom můžeme spolupracovat.

Ve Washingtonu je nový šerif a pod vedením Donalda Trumpa s vámi možná nebudeme souhlasit, ale budeme bojovat za to, abychom bránili vaše právo mluvit o tom na veřejnosti, ať už s tím souhlasíte, nebo ne.

Nyní jsme v bodě, kdy se situace natolik zhoršila, že Rumunsko v prosinci jednoduše zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě chabého podezření zpravodajské služby a obrovského tlaku svého kontinentálního souseda.

Pokud tomu dobře rozumím, argumentem bylo, že rumunské volby zamořily ruské dezinformace. Své evropské přátele bych však požádal, aby si zachovali určitý nadhled.

Můžete si myslet, že je špatné, když Rusko kupuje reklamy na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby – my si to určitě myslíme. Můžete to dokonce odsoudit na světové scéně. Ale pokud lze vaši demokracii zničit pomocí digitální reklamy za pár set tisíc dolarů z cizí země, pak nebyla na začátku příliš silná.

Dobrá zpráva je, že si náhodou myslím, že vaše demokracie jsou mnohem méně křehké, než se mnozí obávají. A opravdu věřím, že když našim občanům umožníme vyjádřit svůj názor, budou ještě silnější.

Což nás samozřejmě přivádí zpět do Mnichova, kde organizátoři této konference vyloučili z účasti na jednáních poslance populistických stran – jak z levice, tak z pravice.

Nyní opět nemusíme souhlasit se vším nebo se všemi, co lidé říkají. Ale když lidé představují důležitou voličskou skupinu, když političtí představitelé představují důležitou voličskou skupinu, je naší povinností s nimi vést alespoň dialog.

Nyní se mnohým z nás na druhé straně Atlantiku stále více zdá, že se staré, zakořeněné zájmy schovávají za ošklivá slova z dob Sovětského svazu – jako „dezinformace“ a „dezinformace“ –, protože se jim prostě nelíbí, že by někdo s alternativním názorem mohl vyjádřit jiný názor nebo, nedej bože, hlasovat jinak nebo, ještě hůře, vyhrát volby.

No, tohle je bezpečnostní konference a jsem si jistý, že jste sem všichni přišli, abyste si popovídali o tom, jak přesně se chystáte v příštích několika letech zvýšit výdaje na obranu podle nového cíle.

A to je skvělé. Protože jak prezident Trump jasně řekl, je přesvědčen, že naši evropští přátelé musí v budoucnu hrát na tomto kontinentu větší roli.

Myslím, že tento termín – „rozdělení“ – neslyšíte rádi, ale myslíme si, že je důležitou součástí společného spojenectví, aby Evropané převzali větší odpovědnost, zatímco Amerika se soustředí na části světa, které jsou ve velkém nebezpečí.

Ale dovolte mi, abych se vás také zeptal: jak vůbec začít přemýšlet o povaze rozpočtové otázky, když v první řadě nevíme, co bráníme?

Při svých rozhovorech jsem toho teď slyšel hodně a vedl jsem spoustu skvělých rozhovorů se spoustou lidí, kteří se sešli v této místnosti. Slyšel jsem hodně o tom, proti čemu je třeba se bránit, a to je samozřejmě důležité.

Ale co se mi zdá trochu méně jasné – a jsem si jistý, že i mnoha evropským občanům – je: před čím přesně se bráníte? Jaká je pozitivní vize, která oživuje tuto společnou bezpečnostní dohodu, kterou všichni považujeme za tak důležitou?

A já jsem hluboce přesvědčen, že o žádnou bezpečnost nejde, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí, které vedou váš vlastní lid.

Evropa čelí mnoha výzvám, ale krizi, které tento kontinent nyní čelí – krizi, která se podle mého názoru týká nás všech společně – jsme si způsobili sami.

Pokud se bojíte svých vlastních voličů, Amerika pro vás nemůže nic udělat. A vy nemůžete udělat nic ani pro americký lid, který zvolil mě a prezidenta Trumpa.

Potřebujete demokratické mandáty, abyste v příštích letech dosáhli cenných věcí. Copak jsme se nepoučili z toho, že slabé mandáty přinášejí nestabilní výsledky? Ale s takovým demokratickým mandátem, který podle mého názoru vznikne, lze dosáhnout tolika hodnotných věcí, pokud budete věnovat více pozornosti hlasům vlastních občanů.

Pokud se chcete těšit z konkurenceschopné ekonomiky, pokud se chcete těšit z cenově dostupné energie a bezpečných dodavatelských řetězců, pak potřebujete mandáty k vládnutí. Protože abyste všechny tyto věci umožnili, musíte přijímat obtížná rozhodnutí. A to samozřejmě v Americe dobře víme.

Demokratický mandát nezískáte tím, že budete cenzurovat nebo zavírat své oponenty – ať už je to opoziční vůdce, pokorná křesťanka modlící se ve svém domě, nebo novinář, který se snaží informovat o aktuálních událostech.

Mandát nezískáte ani tím, že budete ignorovat své základní voliče v otázkách, jako je například to, kdo se stane součástí naší společné společnosti. A ze všech naléhavých problémů, kterým zde zastoupené národy čelí, není podle mého názoru nic naléhavějšího než masová migrace.

V současné době pochází téměř každý pátý obyvatel tohoto kontinentu ze zahraničí. To je samozřejmě rekord. Mimochodem, podobné číslo je i ve Spojených státech – rovněž rekordní. Jen mezi lety 2021 a 2022 se počet přistěhovalců přicházejících do EU ze zemí mimo EU zdvojnásobil. A od té doby samozřejmě vzrostl ještě mnohem více.

A víme, že tato situace nevznikla z ničeho nic. Je výsledkem řady promyšlených rozhodnutí, která politici na celém kontinentu i ve světě učinili v průběhu poslední dekády.

Včera jsme v tomto městě viděli hrůzy, které tato rozhodnutí přinesla. A samozřejmě se o tom nemohu znovu zmínit, aniž bych myslel na ty strašné oběti, kterým byl zničen krásný zimní den v Mnichově. Naše myšlenky a modlitby jsou a budou s nimi.

Ale proč se to vůbec stalo? Je to strašný příběh, který jsme však v Evropě a bohužel i ve Spojených státech slyšeli až příliš často. Žadatel o azyl, často mladý muž ve věku kolem 20 let, který je již policii znám, nabourá autem do davu lidí a zničí komunitu.

Kolikrát ještě musíme utrpět tyto zdrcující neúspěchy, než změníme směr a nasměrujeme naši společnou civilizaci novým směrem?

Žádný volič na tomto kontinentu nešel k volebním urnám, aby otevřel brány milionům neprověřených přistěhovalců. Ale víte, pro co hlasovali?

V Anglii hlasovali pro brexit – a ať už s ním souhlasíte, nebo ne, hlasovali pro něj. A v celé Evropě lidé stále častěji volí politické lídry, kteří slibují, že nekontrolovatelné migraci učiní přítrž.

S mnohými z těchto obav souhlasím. Ale nemusíte se mnou souhlasit. Jen si myslím, že lidem na tom záleží. Záleží jim na jejich domovech, záleží jim na jejich snech, záleží jim na jejich bezpečí a schopnosti zajistit sebe a své děti. A jsou chytří.

Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se za svou krátkou dobu v politice naučil. Na rozdíl od toho, co můžete slyšet o pár hor dál v Davosu, občané všech našich národů o sobě obecně neuvažují jako o „vzdělaných zvířatech“ nebo jako o zaměnitelných kolečkách v globální ekonomice.

Těžko je překvapí, že nechtějí být svými vůdci popotahováni nebo neustále ignorováni.

Úkolem demokracie je rozhodovat o těchto důležitých otázkách u volebních uren. Domnívám se, že odmítání lidí, přehlížení jejich obav nebo, což je ještě horší, zavírání médií, rušení voleb nebo vylučování lidí z politického procesu nepřináší nic dobrého.

Ve skutečnosti je to nejjistější způsob, jak zničit demokracii.

Vyjádření názoru neznamená ovlivnění voleb – a to ani v případě, že lidé vyjadřují názory, které jsou mimo vaši zemi, a dokonce ani v případě, že tito lidé jsou velmi vlivní.

A věřte mi, že to říkám s humorem: pokud americká demokracie přežije deset let Grety Thunbergové, pak vy můžete přežít pár měsíců Elona Muska.

Ale co žádná demokracie – americká, německá ani evropská – nepřežije, je říkat milionům voličů, že jejich myšlenky a obavy, jejich aspirace, jejich prosby o pomoc jsou neplatné nebo vůbec nestojí za to, aby se jimi zabývali.

Demokracie je založena na posvátné zásadě, že hlas lidu se počítá. Zde není místo pro ochranné bariéry.

Buď tuto zásadu dodržujete, nebo ne.

Evropané, lid má svůj hlas. Evropští lídři mají na výběr. A já pevně věřím, že se nemusíme bát budoucnosti.

Můžete přijmout to, co vám říkají vaši lidé – i když je to překvapivé, i když s tím nesouhlasíte. A pokud to uděláte, můžete čelit budoucnosti s jistotou a důvěrou, protože víte, že národ stojí za každým z vás.

A v tom je podle mě velké kouzlo demokracie. Nespočívá v těchto kamenných budovách nebo pěkných hotelech. Nespočívá ani ve velkých institucích, které jsme společně vybudovali jako společná společnost.

Věřit v demokracii znamená pochopit, že každý z našich občanů má moudrost a hlas. A pokud tomuto hlasu odmítneme naslouchat, i naše nejúspěšnější boje dosáhnou jen málo.

Jak kdysi řekl papež Jan Pavel II., podle mého názoru jeden z nejvýznamnějších zastánců demokracie na tomto i jiném kontinentu: „Nebojte se.“

Neměli bychom se bát našich lidí – i když vyjadřují názory, které nesouhlasí s vedením.

Všem vám velmi děkuji. Přeji vám všem hodně štěstí. Bůh vám žehnej.