Měly by církve dát duhové LGBT ideologii "distanc"?

Možná, že by bylo vhodné, aby se církve distancovaly od duhové LGBT ideologie a veřejně doporučili veřejné kněžím a pastorům, aby se této symboliky zbavili. My, křesťané, se chceme shromáždit pod křížem – a ne v ideologicky invazivním duhovém kostele, který rozděluje křesťanský svět a otevřeně zpochybňuje křesťanskou rodinu otce, matky a dítěte (dětí). Odstraňme vlajku LGBT. Návraťme se k víře a k hlásání evangelia.

Málokterý jiný znak demonstruje blízkost církví ke státu tak jasně jako nekritické zacházení s duhovým symbolem LGBT menšiny

Téměř infantilní vyvěšení LGBT duhové vlajky téměř nahradilo původní křesťanskou symboliku věčné smlouvy Boha s námi lidmi, neboť symbolika duhy je právě onou smlouvou. Tam, kde před kostelními věžemi a komunitními centry vlaje barevný hadr, se křesťané již nemají cítit blízko Boha, ale spíše se považují za členy „moderní církve“, která podporuje „rozmanitost“ a vyznává „žehnání homosexuálním párům“. ." V tomto ohledu je duhová vlajka kulturním zásahem, který vyžaduje, aby křesťané vnitřně uznali ideologickou odchylku, která je v příkrém rozporu s Božím záměrem manželství muže a ženy "neboť jako muže a ženu jej stvořil".

Před dvěma lety známý teolog Bernhard Meuser napsal: »Nikam nechoďte! Do kostela, který je vyzdoben duhovou vlajkou nevstoupím. Meuser dále zdůrazňuje, že nelze očekávat, že věřící přestoupí do duhového kostela pod duhou, která je tak stejně hysterická, jako je ideologicky nabitá. Boží požehnání spočívá v manželství a nelze jej přenést na jiné formy lidského společenství. "Co je na tom tak těžkého pochopit?"

Meuserův verdikt trefuje do černého. Reakce lidí na nevyžádané LGBT vlajky církví, které ignoruje pocity věřících, ukazuje, jak moc politicky horliví pastoři v duhovém šílenství věřící rozdělují. Množí se zprávy o tom, že „neznámí lidé“ v noci vlajky jednoduše strhávají nebo je dokonce zapalují, jak se to nedávno stalo ve Sprembergu v Braniborsku nebo ve čtvrti Teltow-Fläming.

Nespokojenost s ideologizací a genderizací kostelů

Rozšířená je také nespokojenost s ideologizací a genderizací kostelů. Aniž bych chtěla útoky na LGBT vlajky na kostelích omlouvat, není za tím „nenávist k menšinám“, jak si někteří zodpovědní rychle z těchto činů dovodí, ale spíše obrana občanů před politizací církve, která se přizpůsobuje mocným a distancování se od jejich skutečných hodnot. Církev, Boží instituce, se jednoduše osvobozuje od svých základních úkolů, služby a vzdaluje se nám všem,  křesťanům a jejich samozřejmým žádostem o pastoraci a podporu.

Jak může křesťan podporovat LGBT a transideologii?

Tzv. "Péče potvrzující pohlaví" u dětí v zásadě znamená, že dítěti(!) je nejdříve diagnostikováno, že "je trans". Tedy jemu diagnostikována  „porucha pohlavní identity“, tedy "genderová dysforie". Následně jsou zpravidla velmi rychle nasazeny "blokátory puberty", které nejsou ničím jiným, než chemickou kastrací. U vyspělejších dívek je provedena oboustranná mastektomie. Chlapcům je provedena  orchiektomie (odstranění varlat) a penektomie (odstranění penisu). 

Co na to Bible a církevní otcové?

1. Korintským 6:19-20 B21
Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

Z Listu svatého Ignáce Antiochijského Efeským:
"Jestliže někdo žije v Kristu, jestliže je tedy jeho chrámem, jak to je, neodporuje-li sobě, že je tělem?"

Tertulián, jeden z církevních otců, ve svém díle "De Resurrectione Carnis" (O vzkříšení těla), píše:
"Tělo má sloužit jako chrám a nástroj ducha, protože všechny jeho funkce mají vzniknout z Ducha, a to ve prospěch svěřeného těla, ne na škodu."

Další citát z Tertuliána, z díla "Ad uxorem" (K mé ženě):
"Víš, že tvoje tělo je chrám Ducha svatého, který je v tobě, kterého máš od Boha, a že nejsi svým vlastním majetkem."

Leviticus 18:22
"Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost."

#LGBT, #trans, #LGBTideologie, #transideologie, #křesťanství, #víra, #církev, #kostel