Německý ministr zdravotnictví Karl Lauterbach se chystá čelit vážnému problému. Jako realizaci svých plánů musí veřejnosti prodat politickou porážku. Lauterbach bude muset spolknout politickou „hořkou pilulku“, což přesněji vystihuje jeho současnou pozici. A to z toho důvodu, že z obecné povinnosti očkování, kterou požaduje politik německé SPD, zjevně nic nebude.

„Většina poslanců si přeje, aby bylo očkování povinné,“ říká šéf poslaneckého klubu SPD Detlef Müller, zároveň ale přiznává: „Ale pro plošné očkování od 18 let, jak jsme to formulovali v našem návrhu poslanců SPD, Zelených a FDP , nezískáme většinu.“ Nebo ještě jasněji: Spolková vláda nenajde většinu v parlamentu.

Povinné očkování prosazují zejména Zelení

Jen jedna strana stále plně stojí za povinným očkováním pro všechny, které chce prosadit Karl Lauterbach: jsou to Zelení. Takže právě ta strana, která při návrhu zabíjení nenarozených dětí křičí „Moje břicho patří mně“, chce občanům vzít právo rozhodovat o svém vlastním zdraví a těle.

V CDU/CSU se schvalování taktéž drolí, i SPD se víceméně rozloučila s terorem povinného očkování pro všechny. „Asi,“ připouští člen frakce, „že až třetina frakce je proti povinnému očkování.“ FDP je dlouhodobě skeptická. AfD dlouhodobě důsledně trvá na právu občanů, zakotveném v základním zákoně, rozhodovat o svých orgánech.

Z tohoto zmatku se vytváří „průnik existujících návrhů“, vysvětluje Müller, jako by měl být vyřešen matematický problém. Křižovatky mají tendenci být menší a menší. A s tím je povinné očkování, které po celé zemi požaduje Karl Lauterbach, mrtvé; „stone dead“, jak říká nejmenovaný vysoce postavený Lauterbachův zaměstnanec.

Občané, kteří se nakonec dokázali prosadit, mají vědu na své straně. Vidí průlomy vakcín. Vidí vedlejší účinky očkování. Vidí mezi mrtvými vysoký počet očkovaných. „Hodnoty výskytu jsou vysoké,“ popisuje reakci občanů nejmenovaný zdroj, „denně se nakazí nespočet lidí a stále se sotva někdo dá očkovat.“ A shrnuje: „Chybí vám sebevědomí“. „Na tomto základě nemůžete rozhodnout o obecné povinnosti očkovat.“

Ztrapnění politici, především německý ministr Lauterbach, nyní zoufale hledají východisko – kde je vlastně demise vhodná. Něco jako rezignace ale v Německu přes všechnu neschopnost neexistuje. Bez ohledu na to, jakou hovadinu politik umrtvil.

Politická porážka se nyní tají. Musí to být zobrazeno, jako by se ministr zdravotnictví Karl Lauterbach pokusil převzít město a nyní si uvědomuje: To nefunguje; selhal. Spokojí se tedy s polovinou. Nebo s třetinou. V podstatě to platí pro všechny strany kromě AfD. Saskia Esken prosazuje „postupné zavádění povinného očkování“ a dále, že „musí být imunizovány všechny ohrožené skupiny, tedy dříve nemocní lidé nebo spoluobčané nad 50 nebo 60 let“.

Ale tomuto omezení stanovování cílů, se říká ústup po porážce. Žargon propagandistů mluví o „narovnání zepředu“ – ale každý ví, co je tím myšleno, i když se pan Lauterbach chová, jako by se nic nestalo.