Nedostatečná reforma azylového systému

Trvalo více než sedm let, než se EU dohodla na nové společné azylové politice. Před několika měsíci státy v podstatě rozhodly, že některá rozhodnutí o azylu se budou vyřizovat ve zrychleném řízení v příhraničních regionech EU. Nicméně „lze pochybovat o tom, že nová pravidla omezí nelegální migraci do Evropy“. Jisté je, že bude trvat roky, než tato pravidla vůbec začnou platit.

Kritika azylové politiky

Pracně dosažený kompromis by mohl zůstat „poznámkou pod čarou v dějinách“, neboť stále více států dává najevo, že chce ignorovat pravidla EU v oblasti azylu. Dánsko již v 90. letech zajistilo, že azylová politika zůstane pod národní kontrolou. Maďarsko a nová nizozemská vláda, v níž dominuje pravicový nacionalista Geert Wilders, nedávno oznámily svůj záměr odstoupit od azylové politiky EU.

Odmítání žadatelů o azyl

Finsko odmítá žadatele o azyl na hranicích, což je v rozporu s právem EU. V Rakousku požaduje FPÖ, která zvítězila v nedávných volbách, odstoupení od azylového práva EU. Francouzská pravicová nacionalistka Marine Le Penová chce v případě volebního vítězství vrátit azylovou politiku do národní suverenity prostřednictvím referenda. Nyní dokonce polský politik Donald Tusk, považovaný za „proevropského“, oznámil pozastavení platnosti azylového zákona.

Údajné porušení lidských práv

Bez ohledu na to, zda jsou tyto kroky přijímány s odkazem na integrační problémy nebo národní bezpečnost, jsou „tyto plány obecně odsuzovány jako porušení lidských práv, lidskosti a Ženevské úmluvy o uprchlících“. Evropa si přitom dala za cíl mít azylový zákon, který měl být morálně nadřazen, ale realita je tak nespravedlivá a nefunkční, že se ji obtížně vysvětluje evropským občanům.

Dědictví Ženevské úmluvy

Během tří desetiletí vytvořila Evropa něco, co britský výzkumník migrace Paul Collier nazývá „sudem s prachem“. Přes Schengenský proces EU od poloviny 90. let zrušila své vnitřní hranice, ale nezavedla společnou ochranu vnějších hranic. Tento stav vedl k tomu, že evropské státy nemají motivaci jednat společně a přenášejí odpovědnost za azylové řízení, integraci a deportaci jeden na druhého.

Zákaz navracení a jeho důsledky

Jádrem Ženevské úmluvy o uprchlících je zákaz navracení: žádná osoba žádající o azyl nesmí být poslána zpět do země, kde jí hrozí pronásledování. Právo na azyl je cennou hodnotou, kterou je třeba bránit. V Evropě je jedinečné, že se tohoto práva lze domáhat u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), jehož rozsudky jsou pro státy závazné.

Nefunkčnost současného systému

Skutečnost je však nyní jiná. Kdokoli vstoupí na území EU a požádá o azyl, má právo na posouzení své žádosti. Pokud je jeho žádost zamítnuta, obvykle nemůže být poslán zpět, protože země původu ho odmítá přijmout. EU, která jinak vždy oprávněně trvá na dodržování zásad právního státu, nemůže takovou situaci tolerovat, pokud nechce ztratit svou důvěryhodnost, jak informuje Die Welt.

Budoucnost azylového systému

Zatímco reforma azylového systému EU byla považována za nutnou, i nadále umožňuje migrantům vstup na území EU. Zda nové „rychlé postupy“ skutečně rozhodují o žádostech tak rychle a především zda jsou následně deportováni, je na základě předchozích zkušeností velmi pochybné.

Cesta k reformě

Nedostatky systému, vytvořeného pod taktovkou zahraničních finančních zájmů, jsou stále více lidem zřejmé. To vede k tomu, že stále více lidí pochybuje o azylovém právu EU. Vzhledem k nefunkční situaci dochází i k tomu, že mnozí kosmopolitní občané přicházejí k závěru, že europeizace azylového práva přináší více škody než užitku.

Evropské odstředivé síly, kterých se bruselská administrativa bojí, lze zpomalit pouze tehdy, pokud bude azylová politika EU reformována tak, aby zajišťovala spravedlnost a bezpečnost. Právní situace je ošemetná, protože Ženevská úmluva o uprchlících, Evropská úmluva o lidských právech a právo EU se v průběhu let propletly tak, že dalekosáhlé právní změny jsou nereálné, pokud je nezvrátí soudy.

Debata se proto opakovaně vrací k přístupu přenesení azylového řízení do třetích zemí. Tento krok by mohl změnit pobídky a výrazně snížit nelegální migraci, jak ukazují úspěšné příklady z Austrálie a plánované spolupráce Spojeného království s Rwandou. I přes mnohé výzvy je jasné, že cesta není nemožná a stále více vlád si to uvědomuje. V Bruselu, kde se o migraci jedná na summitu EU, se zvyšuje podpora pro řešení z třetích zemí.

Jedná se totiž o jediný známý způsob, jak dodržet azylové právo EU a přitom ho nedovést do absurdity, jak tomu bylo doposud. Současný zákon a polovičaté reformy představují pro EU hrozbu, a pokud bude tento kurz zachován, hrozí, že Polsko a mnohé další země vezmou azylovou politiku do svých rukou. Je proto v nejlepším zájmu všech proevropských politiků obnovit důvěryhodnost azylové politiky EU.

#Geopolitan #zprávy #zprávyZDoma #zprávyZeZahraničí #necenzurovanéZprávy #zahraniční #ZdeněkChytra #Polsko #ČeskáRepublika #PetrFiala #migrace #MigračníPaktEU