Navzdory zavedení celních tarifů na čínské solární panely v roce 2013 bylo již pozdě

Evropa, která se zaměřuje na ekologická řešení v oblasti solární energie, větrné energie a elektromobilů, čelí rostoucímu vlivu Číny. Tento trend není pouze zaznamenán italským novinářem Federicem Rampinim v periodiku "Corriere della Sera", ale je podpořen realitou, že Čína se stala hlavním příjemcem financí z evropských snah o dekarbonizaci. Rampini dokonce vidí tuto situaci jako "novou čínskou invazi do Evropy", která je poháněna "udržitelnými" technologiemi, včetně elektromobilů, elektrických baterií, solárních panelů, větrných turbín a jejich součástí.

• EU je silně závislá na čínském dovozu solárních panelů
• Někteří evropští výrobci solárních zařízení jsou na pokraji kolapsu
• Vlády a průmysl se rozcházejí v tom, jaký zvolit způsob 
• Evropa chce rozvíjet místní výrobu čistých technologií

Plány, jako je "China Standards 2035" a pokračování strategie "Made in China 2025", jasně ukazují, že Komunistická strana Číny má zájem o ovládnutí průmyslových projektů po celém světě. S "Standards 2035" Peking jde ještě dál, usiluje o dominanci v oblasti nových technologií, jako je umělá inteligence a big data, a to tím, že stanoví technologické standardy a následně je vyváží na mezinárodní trh. To pak znamená, že všichni ostatní se musí přizpůsobit těmto standardům, což posiluje postavení Číny v globálním průmyslu.

Hodnocení Federica Rampiniho je srovnatelné s hodnocením Hamiltonova indexu ITIF, což je index pojmenovaný po americkém zakladateli Alexandru Hamiltonovi, který analyzuje klíčové odvětví formující národní ekonomiku. Ve zprávě datované 13. prosince 2023 je zdůrazněno, že Čína dominuje v sedmi z deseti hlavních strategických sektorů na globálním trhu, včetně počítačů a elektroniky, chemikálií, strojů a zařízení, automobilů, základních kovů, vyrobených kovů a elektrických zařízení.

Která německá průmyslová odvětví jsou likvidována zelenou klimatickou energií

V začátcích fotovoltaického průmyslu hráli němečtí výrobci roli globálních lídrů. Firmy jako SolarWorld a Conergy (oba založeny v roce 1998) sehrály významnou roli v rozvoji tohoto odvětví, avšak později zaostávaly za asijským solárním průmyslem. Od roku 2011 se mnoho německých výrobců ocitlo v bankrotu, včetně Solonu (sídlícího v Berlíně), Solar Millennium (Erlangen), Q-Cells (Bitterfeld-Wolfen) a First Solar (americká továrna ve Frankfurtu nad Odrou).

Navzdory zavedení celních tarifů na čínské solární panely v roce 2013 bylo již pozdě. Čínské společnosti obešly antidumpingová opatření tím, že své zboží přesunuly do jiných zemí a poskytovaly falešné informace o původu. Zároveň Angela Merkelová omezila podporu fotovoltaiky změnou výkupních tarifů.

V roce 2013 se do finančních potíží dostala dřívější modelářská společnost SolarWorld a o několik měsíců později Conergy. SolarWorld ukončil činnost v roce 2017. Evropská unie prakticky kapitulovala v roce 2018. Někteří specialisté, kteří vyráběli vysoce kvalitní moduly s dlouhou životností, však přežili.

Podle odhadu Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy z července 2023 představuje podíl Evropy na globální výrobní kapacitě pouhé 1 %, zatímco podíl Číny činí 75 %. Čínští výrobci již nainstalovali 2,8 gigawattu výkonu větrné energie nebo mají rozpracované projekty

Evropská unie si klade za cíl do roku 2030 v rámci Zelené dohody obnovit kapacitu na výrobu 30 gigawattů solární energie. Průměrná čtyřčlenná rodina spotřebuje ročně asi 10 000 kWh elektřiny, což odpovídá 0,01 gigawatthodině (GWh). S 30 gigawatty by bylo teoreticky možné vyrobit dostatek elektřiny pro zhruba 30 milionů takových rodin.

Obnova solárního průmyslu v Evropě je podle odborníků „téměř nepřekonatelnou“ výzvou

Tento cíl by bylo možné dosáhnout pouze s „společnou politickou a finanční podporou“, zejména vzhledem k tomu, že Spojené státy lákají společnosti opačným směrem a současná politika a energetické náklady v Německu spíše odrazují průmyslové subjekty.

Větrný průmysl má svá jména, ale hra zůstává stejná

Až 70 procent součástí německých větrných turbín nyní pochází z Číny. To zahrnuje samotné turbíny i klíčové komponenty, jako jsou rotorové listy, generátory, převodovky a řídicí systémy.

Čínští výrobci již instalují větrnou energii o výkonu 2,8 gigawattů, nebo mají rozpracované projekty, jak varoval Dennis Rendschmidt ze Svazu německého strojírenství a průmyslu během veletrhu „Husum Wind“. Toto jsou jiné rozměry než v Evropě, což poskytuje Číně rozsáhlé výhody.

„Všichni jsme společně v červených číslech,“ prohlásil často citovaný šéf Siemens Gamesa Jochen Eickholt na veletrhu „Husum Wind“. To platí i pro tržní lídry jako Vestas, Enercon a Nordex – elitu místního větrného průmyslu. Problémy místních výrobců turbín zahrnují „kvalitativní problémy, inflaci, nákladnou logistiku, dlouhé schvalovací procesy a přetížené dodavatelské řetězce“.

Mezitím zvažuje další výrobce turbín z Číny zřízení výrobních závodů v Evropě

Jak na to reaguje Evropská unie? S pomocí dohody o větrných elektrárnách, která zahrnuje zkrácené schvalovací procesy, se snaží podpořit větrnou energii. Koho tedy Evropská unie ve skutečnosti podporuje a jakou oprátku si kolem krku váže? Na straně jedné se stává Čína oním ideologickým a politickým nepřítelem, na straně druhé sama Evropská unie dává rozsáhlé možnosti a pobídky firmám z Číny, aby rozjely svůj byznys, a to zejména v Německu. K čemu a komu tedy slouží "klimatická neutralita" a "ochrana planety"?

#Německo #Čína #klima #ideologie #hospodářství #ekologie #GreenDeal #Evropa #EU #klimaideologie #politika #zelená #ideologie #krach #insolvence