Argentina na kolektivismus tvrdě doplatila

Milei začal tím, že připomněl dobře známý fakt o historii Argentiny: země zažila období prosperity, když se přiklonila k modelu svobodného trhu a uznávala liberální hodnoty. Bohužel však i on zdůraznil, že se Argentina ocitla v temném období, když se nechala zlákat různými formami kolektivismu. Historické příklady ukazují, že socialistické experimenty vedou k systematické chudobě a degradaci celkového ekonomického postavení země.

Podporujícími daty byly ilustrovány úspěchy světového HDP na obyvatele od průmyslové revoluce po současnost. Milei zdůraznil, že státy, které přijaly svobodný trh, byly schopny dosáhnout výrazného ekonomického růstu a zlepšení životní úrovně svých občanů. Naopak, kdekoliv se uplatňovaly kolektivistické modely, setkávali se s problémy a omezením prosperity.

Návrat k socialistickým ideologiím vede do stagnace a chudoby

Dalším klíčovým bodem projevu bylo varování před ignorováním těchto historických lekcí. Milei zdůraznil, že návrat k socialistickým ideologiím by mohl zpochybnit dosažené úspěchy a zavést společnost do začarovaného kruhu stagnace a chudoby.

Projev Javiera Mileiho vyzdvihl potřebu bránit základní principy svobody, liberálního myšlení a svobodného trhu. Jeho varování pro Západ by mělo sloužit jako zamyšlení nad tím, jakým směrem by se měla ubírat ekonomická a politická rozhodnutí, aby byla zaručena dlouhodobá prosperita a blahobyt.

Zde je celý projev argentinského prezidenta:

Javier Milei: Dobré odpoledne, jsem zde dnes proto, abych vám řekl, že západní svět je v nebezpečí.

Je v nebezpečí, protože ti, kteří mají hájit hodnoty Západu, jsou ovládnuti světonázorem, který nevyhnutelně vede k socialismu, a tedy k chudobě.

Bohužel v posledních desetiletích hlavní představitelé západního světa, motivováni některými dobře smýšlejícími jedinci, kteří se domnívají, že pomáhají druhým, a dalšími, kteří by rádi patřili k privilegované elitě, opustili model svobody ve prospěch různých odrůd tzv. kolektivismu.

Jsem tu dnes proto, abych vám řekl, že kolektivistické experimenty nikdy nejsou řešením problémů, které trápí občany světa. Naopak, jsou hlavní příčinou těchto problémů.

Nikdo to neví lépe než my Argentinci.

Když jsme v roce 1860 přijali model svobody, stali jsme se za 35 let vedoucí světovou mocností. Když jsme v posledních 100 letech přijali kolektivismus, naši občané systematicky chudli a klesli na 140. místo na světě.

Než se však pustíme do této diskuse, je důležité, abychom nejprve prozkoumali údaje, které ukazují, proč je svobodné tržní hospodářství nejen možným systémem, který může skoncovat s chudobou ve světě, ale je jediným morálně žádoucím systémem, jak toho dosáhnout.

Podíváme-li se na historii hospodářského pokroku, zjistíme, že zhruba od roku nula do roku 1800 zůstával celosvětový HDP na obyvatele po celé sledované období prakticky konstantní.

Podíváme-li se na graf vývoje hospodářského růstu v průběhu lidských dějin, uvidíme graf ve tvaru hokejky, exponenciální funkce, která zůstávala po 90 % doby konstantní a od 19. století exponenciálně rostla.

Jediná výjimka z této historické stagnace nastala na konci 15. století s objevením Ameriky. Kromě této výjimky však HDP na obyvatele v celosvětovém měřítku zůstával mezi lety nula a 1800 na stejné úrovni.

Nejenže kapitalismus vytváří explozi bohatství. Pokud analyzujete data, zjistíte, že se tento růst ve skutečnosti zrychlil.

Po celé období - od roku nula do roku 1800 - zůstávalo tempo růstu HDP na obyvatele stabilní na úrovni přibližně 0,02 % ročně. Jinými slovy, prakticky žádný růst.

Od 19. století a průmyslové revoluce se toto tempo růstu zvýšilo na 0,66 procenta. Při tomto tempu by trvalo 107 let, než by se HDP na obyvatele zdvojnásobil.

Pokud se nyní podíváme na období mezi lety 1900 a 1950, tempo růstu se zrychlilo na 1,66 % ročně. Na zdvojnásobení HDP na obyvatele již nepotřebujeme 107 let, ale 66 let.

A pokud se podíváme na období mezi lety 1950 a 2000, zjistíme, že tempo růstu činilo 2,1 % ročně, což by znamenalo, že bychom mohli zdvojnásobit světový HDP na obyvatele za pouhých 33 let.

Tento trend pokračuje dodnes. Pokud se podíváme na období mezi lety 2000 a 2023, tempo růstu se opět zrychlilo na 3 % ročně, což znamená, že bychom mohli zdvojnásobit světový HDP na obyvatele za pouhých 23 let.

Pokud se tedy podíváme na HDP na obyvatele od roku 1800 do současnosti, zjistíme, že se od průmyslové revoluce zvýšil patnáctkrát, což vyvolalo explozi prosperity, která vyvedla 90 % světové populace z chudoby.

Nesmíme zapomínat, že do roku 1800 žilo v extrémní chudobě přibližně 95 % světové populace, zatímco do roku 2020, tedy před pandemií, se tento podíl snížil na 5 %.

Závěr je zřejmý: kapitalismus svobodného podnikání jako ekonomický systém zdaleka není příčinou našich problémů, ale jediným nástrojem, který máme k dispozici, abychom ukončili hlad, chudobu a bezdomovectví na celé planetě.

Empirické důkazy jsou nezpochybnitelné.

Protože není pochyb o tom, že ekonomika volného trhu je z hlediska produktivity lepší, levice napadá kapitalismus v otázkách morálky, protože je podle jeho kritiků nespravedlivý.

Tvrdí, že kapitalismus je špatný, protože je individualistický, a že kolektivismus je dobrý, protože je nesobecký.

Proto bojují za "sociální spravedlnost".

Tato myšlenka, která je moderní již od první světové války, je v naší zemi stálou součástí politického diskurzu již více než 80 let.

Problém je v tom, že "sociální spravedlnost" není spravedlivá, protože nepřispívá k všeobecné prosperitě.

Naopak je ze své podstaty nespravedlivá, protože je násilná.

Spravedlivá je proto, že stát je financován z daní a daně jsou vybírány násilím.

Může někdo z nás tvrdit, že platí daně dobrovolně? To znamená, že stát je financován z donucení, a čím vyšší je daňové zatížení, tím větší je donucení a tím menší je svoboda.

Ti, kdo volají po sociální spravedlnosti, vycházejí z představy, že celá ekonomika je koláč, který lze rozdělit jinak.

Tento koláč však není jednoduše dán, je to bohatství, které vzniká v procesu, který například Israel Kirzner nazývá objevováním trhu.

Pokud o výrobek nebo službu, kterou firma nabízí, není zájem, firma zkrachuje, pokud se nepřizpůsobí tomu, co trh požaduje. Pokud vyrábí kvalitní produkt za dobrou a atraktivní cenu, bude úspěšná a bude vyrábět více.

Trh je tedy procesem objevování, v němž kapitalista nachází správnou cestu.

Pokud však stát potrestá kapitalistu za to, že je úspěšný, a zablokuje ho v tomto objevném procesu, zničí jeho motivaci a důsledkem toho bude, že bude vyrábět méně a koláč bude menší, což způsobí škodu celé společnosti.

Kolektivismus tyto objevitelské procesy brzdí a ztěžuje přivlastňování objeveného. Svazuje podnikateli ruce a znemožňuje mu vyrábět lepší výrobky a nabízet lepší služby za lepší cenu.

Jak je tedy možné, že akademici, mezinárodní organizace, politici a ekonomičtí teoretici démonizují ekonomický systém, který nejenže vyvedl 90 % lidí z extrémní chudoby, ale činí tak stále rychleji a je také spravedlivý a morálně lepší?

Díky ekonomice volného trhu je dnes svět na vrcholu. V celé historii lidstva nikdy nebylo období většího blahobytu než to, které zažíváme dnes. Dnešní svět je svobodnější, bohatší, mírumilovnější a prosperující než kdykoli v naší historii. To platí pro všechny, ale zejména pro ty země, které jsou svobodné, kde je respektována ekonomická svoboda a vlastnická práva jednotlivců.

Neboť země, které jsou svobodné, jsou dvanáctkrát bohatší než země utlačované. Spodní desetina obyvatel svobodných zemí žije lépe než 90 % obyvatel utlačovaných zemí, má 25krát méně chudých lidí ve standardním formátu a 50krát méně v extrémním formátu. A aby toho nebylo málo, občané svobodných zemí žijí o 25 procent déle než občané utlačovaných zemí.

Abychom pochopili, co přicházíme hájit, je nyní důležité definovat, o čem mluvíme, když hovoříme o libertariánství

Abychom jej definovali, vrátím se ke slovům největšího hrdiny myšlenek svobody z Argentiny, profesora Alberta Benegase Lynche, který řekl: "Libertariánství je plný respekt k životnímu projektu druhých, založený na principu neútočení, na obranu práva na život, svobodu a vlastnictví, jehož základními institucemi jsou soukromé vlastnictví, trh bez státních zásahů, volná konkurence, dělba práce a sociální spolupráce."

Jinými slovy, kapitalista je společenský dobrodinec, který místo aby si přivlastňoval bohatství druhých, přispívá k všeobecné prosperitě. Úspěšný podnikatel je v konečném důsledku hrdina.

To je model, který navrhujeme pro budoucí Argentinu. Model založený na základních principech libertariánství: obraně života, svobody a majetku.

A nyní, jestliže volný trh a ekonomická svoboda byly mimořádnými nástroji k ukončení chudoby ve světě a dnes se nacházíme v nejlepší době v dějinách lidstva, proč říkám, že Západ je v nebezpečí?

Říkám, že Západ je v nebezpečí právě proto, že v zemích, které by měly hájit hodnoty volného trhu, soukromého vlastnictví a dalších institucí libertariánství, část politického a ekonomického establishmentu, někteří kvůli chybám v teoretických základech a jiní kvůli mocenským ambicím, podkopávají základy libertariánství a otevírají dveře socialismu, což nás potenciálně odsuzuje k chudobě, bídě a stagnaci.

Nikdy totiž nesmíme zapomínat, že socialismus je vždy a všude zbídačujícím jevem, který selhal ve všech zemích, kde se o něj pokusili. Byl to hospodářský neúspěch. Byl to sociální neúspěch. Byl to kulturní neúspěch. A zavraždil více než 100 milionů lidí.

Základní problém, kterému dnes Západ čelí, spočívá v tom, že se musíme postavit nejen těm, kteří navzdory pádu zdi a zdrcujícím empirickým důkazům nadále bojují za zbídačující socialismus, ale také našim vlastním vůdcům, myslitelům a akademikům, kteří chráněni falešným teoretickým rámcem podkopávají základy systému, který nám přinesl největší rozmach prosperity v našich dějinách.

Teoretickým rámcem, který mám na mysli, je neoklasická ekonomická teorie, která navrhuje nástroj, jenž se nechtěně stává funkčním pro státní zásahy, socialismus a rozklad společnosti. Problém neoklasiků spočívá v tom, že jelikož model, který si zamilovali, neodpovídá realitě, přičítají údajně chybu selhání trhu, místo aby zkoumali předpoklady svého modelu.

Pod záminkou údajného selhání trhu se zavádějí regulace, které pouze vytvářejí deformace v cenovém systému, jež brání ekonomické kalkulaci a následně ovlivňují úspory, investice a růst.

Problém v podstatě spočívá v tom, že ani údajně libertariánští ekonomové nechápou, co je to trh, protože kdyby to věděli, rychle by se ukázalo, že nic takového jako selhání trhu nemůže existovat.

Trh není křivka nabídky a poptávky na grafu. Trh je mechanismus společenské spolupráce, kde si lidé dobrovolně vyměňují. Proto je selhání trhu na základě této definice oxymóron. Žádné selhání trhu neexistuje.

Pokud jsou transakce dobrovolné, může k selhání trhu dojít pouze v případě, že existuje donucení. A jediný, kdo má schopnost všeobecného donucení, je stát, který má monopol na použití síly. V důsledku toho bych doporučil, aby si ten, kdo se domnívá, že dochází k selhání trhu, ověřil, zda se nejedná o státní zásah. A pokud se zjistí, že k žádnému státnímu zásahu nedochází, navrhuji, aby se analýza přepracovala, protože je rozhodně chybná. Tržní selhání neexistuje.

Jedním z příkladů údajného selhání trhu, které popisují neoklasici, jsou koncentrované struktury ekonomiky. Bez funkcí, které vykazují rostoucí výnosy z rozsahu, jejichž protějškem jsou koncentrované struktury ekonomiky, bychom však nemohli vysvětlit hospodářský růst od roku 1800 do současnosti.

Podívejte se, jak je to zajímavé. Od roku 1800, kdy se počet obyvatel znásobil více než 8 nebo 9krát, vzrostl produkt na obyvatele více než 15krát. Rostou výnosy, které snížily extrémní chudobu z 95 % na 5 %. Tato přítomnost rostoucích výnosů však znamená koncentrované struktury, které bychom mohli nazvat monopolem.

Jak je možné, že něco, co neoklasickým teoretikům přineslo tolik bohatství, je tržním selháním? Neoklasičtí ekonomové, přemýšlejte za rohem. Pokud model selhává, nemusíte si lámat hlavu s realitou, musíte si lámat hlavu s modelem a změnit ho.

Dilema neoklasického modelu spočívá v tom, že tvrdí, že chce zdokonalit fungování trhu tím, že útočí na to, co považuje za selhání. Tím však nejen otevírá dveře socialismu, ale také ohrožuje hospodářský růst.

Například regulace monopolů, ničení zisků a ničení rostoucích výnosů by automaticky zničily hospodářský růst.

Jinými slovy, pokaždé, když chcete napravit údajná selhání trhu, protože nevíte, co je trh, nebo protože jste se zamilovali do neúspěšného modelu, nevyhnutelně otevíráte dveře socialismu a odsuzujete lidi k chudobě.

Avšak vzhledem k teoretickým důkazům, že státní zásahy jsou škodlivé, a empirickým důkazům, že selhaly - protože jinak to ani být nemohlo -, řešením, které kolektivisté navrhují, není více svobody, ale více regulace, která vytvoří sestupnou spirálu předpisů, dokud nebudeme všichni chudší a život každého z nás nebude záviset na byrokratovi v luxusní kanceláři.

Tváří v tvář chmurnému selhání kolektivistických modelů a nepopiratelnému pokroku svobodného světa byli socialisté nuceni změnit svůj program.

Opustili ekonomický třídní boj a nahradili jej jinými údajnými sociálními konflikty, které jsou pro život společnosti a hospodářský růst stejně škodlivé.

Prvním z těchto nových bojů byl směšný a nepřirozený boj muže proti ženě.

Jediné, čeho tato radikální feministická agenda dosáhla, je zvýšení vládních zásahů, které brzdí hospodářský proces a vytvářejí pracovní místa pro úředníky, kteří společnosti nijak nepřispívají. Příkladem jsou ministerstva pro ženy nebo mezinárodní organizace, které se věnují prosazování této agendy.

Dalším konfliktem vymyšleným socialisty je konflikt muž versus příroda. Zde tvrdí, že my lidé škodíme planetě, kterou je třeba za každou cenu chránit, a to až do té míry, že prosazují mechanismy kontroly populace nebo krvavou agendu potratů.

Tyto škodlivé myšlenky se bohužel v naší společnosti pevně uchytily.

Neomarxistům se podařilo zmocnit se zdravého rozumu západního světa, čehož dosáhli tím, že si přivlastnili média, kulturu a univerzity.

Případ Argentiny je empirickým důkazem toho, že nezáleží na tom, jak jste bohatí nebo kolik máte přírodních zdrojů, jak je vaše populace šikovná nebo vzdělaná nebo kolik zlatých prutů máte v centrální bance, pokud jsou přijata opatření, která brání volnému trhu, pokud bráníte volné soutěži, volné struktuře cen, obchodu, pokud útočíte na soukromé vlastnictví, jediným možným osudem je chudoba.

Státy dnes nepotřebují přímo ovládat výrobní prostředky, aby mohly kontrolovat všechny aspekty života jednotlivců, ale mohou tak činit pomocí nástrojů, jako je tisk peněz, zadlužování, dotace, kontrola úrokových sazeb, regulace cen a nařízení k nápravě tzv. tržních selhání. Mohou tak ovládat životy a osudy milionů lidí.

Velká část obecně přijímaných politických postojů ve většině západních zemí jsou varianty kolektivismu, ať už se hlásí ke komunistům, fašistům, nacistům, socialistům, sociálním demokratům, národním socialistům, křesťanským demokratům nebo křesťanským demokratům.

V zásadě se jedná o neokeynesiánské, progresivní, populistické, nacionalistické nebo globalistické přístupy. Neexistují mezi nimi žádné zásadní rozdíly. Všechny říkají, že stát by měl kontrolovat všechny aspekty života jednotlivců. Všichni hájí model, který je v protikladu k modelu, jenž vedl lidstvo k nejvelkolepějšímu pokroku v jeho historii. Jsme tu dnes proto, abychom vyzvali ostatní země západního světa, aby se vydaly cestou prosperity, ekonomické svobody, omezené vlády... a plného respektování soukromého vlastnictví.

Zbídačování prostřednictvím kolektivismu není fantazií ani nevyhnutelným osudem. Je to však realita, kterou my Argentinci známe až příliš dobře. Zažili jsme ji. Prošli jsme si touto sestupnou spirálou, protože, jak jsem již řekl, od chvíle, kdy jsme se rozhodli opustit model svobody, který nás učinil bohatými, jsme se ocitli v sestupné spirále, v níž jsme každým dnem chudší.....

Na závěr bych rád zanechal vzkaz všem podnikatelům, kteří jsou zde přítomni, i těm, kteří zde nejsou osobně, ale sledují dění z celého světa. Nenechte se zastrašit ani politickou třídou, ani parazity, kteří žijí na úkor státu. Nevzdávejte se politické třídě, která se chce pouze udržet u moci a zachovat si svá privilegia. Jste dobrodinci společnosti. Oni jsou hrdinové. Jsou tvůrci nejneobyčejnějšího období prosperity, jaké jsme kdy zažili.

Nedovolte nikomu, aby vám říkal, že vaše ambice jsou nemorální. Pokud vyděláváte peníze, je to proto, že nabízíte lepší produkt za lepší cenu a přispíváte tak k celkové prosperitě. Nepodléhejte náporu státu. Stát není řešením. Problémem je stát sám. Vy jste skutečnými hrdiny tohoto příběhu a buďte si jisti, že ode dneška je Argentina vaším věrným a bezpodmínečným spojencem.

#Geopolitan #zprávy #zpravybezcenzury #zpravyzezahranici #Davos #WEF #kolektivismus #KlausSchwab #socialismus #ideologie #JavierMilei #trznihospodarstvi