Vláda se může zaměřit na #majetky občanů

Aby #vláda zabránila dalším propadům, tak se nyní zaměřuje na #majetky a bohatství občanů. Jak v České republice ( #ČR ), tak v sousedním Německu, kde je bezprostředně po volbách ideální #doba pro finanční represivní #opatření. Pro Němce by to ale nebylo poprvé.

Předpovědi finanční #represe se naplňují

Není to tak dávno, co se předpovídalo, že 20. léta budou desetiletím „finanční represe“. Tyto předpovědi byly učiněny před koronavirovou krizí. Nyní se zdá, že se naplňují – i když v mnohem větší míře, než se očekávalo.

Faktem je, že jak České republice, tak Německu hrozí další prohlubující se #zadlužení. Pohled na vykázaný německý státní dluh ve výši aktuálně 2,2 bilionu eur (čili kolem 70 procent HDP) neříká ani polovinu příběhu. Protože vlády na rozdíl od firem nevedou podvojné #účetnictví, nemusí se o předvídatelných budoucích závazcích (ne plně krytých odvody), jako jsou #důchody státních zaměstnanců a závazky ze systému zdravotního a sociálního zabezpečení, účtovat.

Německý #dluh je astronomický

Pokud se vezme v úvahu tento takzvaný „implicitní“ státní dluh, pak dluh dává dohromady astronomických 14,7 bilionu eur ( 439 procent #HDP ). Ukazuje to aktuální přepočet „Bilance generací“, který „Nadace tržního hospodářství“ pravidelně připravuje pod vedením finančního vědce Bernda Raffelhüschena.

"Ve srovnání se situací před koronavirovou #pandemií se mezera #udržitelnosti téměř zdvojnásobila,"

uvádí zpráva. Koronavirová krize nejen že udělala okamžitou díru do státního rozpočtu, ale také zatížila veřejnou kasu na další roky různými podpůrnými opatřeními, zárukami a programy pomoci.

Finanční #represe fakticky znamená plíživé #ničení úspor a majetku převážné většiny občanů

Ale zpět k rozsáhlejší problematice finanční represe, která úzce souvisí se státním dluhem. Co je to vlastně finanční represe? No, termín popisuje plíživé ničení úspor a majetku obyčejných lidí ve prospěch snižování státního dluhu.

Je dobře známo, že dluh a bohatství jsou dvě strany téže #mince. Aktiva občanů jsou logickým protějškem dluhů státu. Je tedy – údajně – zřejmé chtít začít přesně v tomto bodě, aby se státní dluh snížil na únosnou úroveň. Keynesiánští ekonomové, kteří rádi vyrovnávají dluh a bohatství, dokonce považují za hlavní příčinu nadměrného veřejného dluhu přílišná úsporná opatření v podnikovém a soukromém sektoru. Jenže: Dluhy a aktiva nelze jednoduše započítat, protože jsou založeny na individuálních smluvních vztazích. Jednoduše řečeno: Aby se státní #dluh tímto způsobem snížil, musí stát ( tradičně největší dlužník země ) vyvlastnit své #občany.

Cesta #inflace státního dluhu je také forma finanční #represe

V nezanedbatelné míře jsou občané připravováni o své úspory. Dlouhodobá #politika nulových úrokových sazeb a záplava peněz ze strany ECB uleví státům eurozóny, které si díky nižším úrokovým sazbám mohou půjčovat levněji a snížit tak úrokovou zátěž. Inflace zároveň snižuje reálnou hodnotu státního dluhu. Bankovní vklady občanů se naopak snižují kvůli záporným reálným úrokovým sazbám. V poslední době vzrostla oficiální míra inflace (která obvykle podceňuje skutečnou ztrátu kupní síly) v Německu na 3,9 procenta – nejvyšší hodnotu za téměř 30 let. To by ale vládě vadit nemělo. Cesta inflace státního dluhu: I to je forma finanční represe.

Před více než rokem varovali odborníci z „Banky pro mezinárodní platby“ ( BIS ) ve „Výroční ekonomické zprávě 2020“ před rostoucí mírou inflace a finanční represí. Citát:

"V důsledku toho mohou být vlády v pokušení udržovat výpůjční náklady uměle nízké, aby devalvovaly skutečný veřejný dluh, možná v kombinaci s rostoucí finanční represí."

Jedním z hlavních represivních kroků je nadměrně vysoká #daň z nemovitosti

Finanční represe ale znamená ještě víc: konkrétně vyšší daně a zvláštní odvody. Třídou aktiv, která bude zasažena nejvíce, jsou #nemovitosti. Nemovitost vás znehybní – a může tedy snadno podléhat dalším daním. A jako majitel domu jste již zvyklí na neustálé zvyšování daně z nemovitosti (a i jejího nakupování).

Podle hrubých odhadů mají německé soukromé domácnosti nemovitý majetek ( včetně pozemků ) ve výši osmi bilionů eur. #Stát by si tak mohl přiklepnout pěknou sumu. Předmětem touhy se pravděpodobně stanou i finanční #aktiva. Bankovní #účty, vkladní #knížky, pojistné události ( zejména z životního #pojištění ) a #penze dohromady dosahují přibližně čtyř bilionů eur. Akcie a další cenné papíry v hodnotě několika bilionů eur lze taktéž připočítat.

#Plán zvláštních odvodů není pro Němce novinkou

Ne tak daleko v historii Německa lze nalézt plán zvláštních odvodů. Po druhé světové válce a měnové reformě provedené v roce 1948 byla v roce 1952 jako součást zákona o vyrovnání zátěže daň z majetku ve výši 50 procent. Postižena byla téměř všechna aktiva: akcie, dluhopisy, nemovitosti, peněžní hodnoty, dokonce i umělecká díla. Tehdy existovaly základní přídavky (v ekvivalentu zhruba 20 000 eur) a v případě povinných hypoték na nemovitost se z odhadní hodnoty odečítaly alespoň případné dluhy. Kromě toho by příspěvek na kompenzaci zátěže mohl být splácen po dobu 30 let.

#Pandemie jako páka pro zavedení povinných finančních odvodů státu

Pandemie by mohla vyústit v podobné sdílení koronavirové zátěže. Podle čl. 14 odst. 3 základního zákona může stát vyvlastnit občany „pro veřejné blaho“, pokud jde o výjimečný zvláštní případ. Koronavirová krize je výbornou záminkou pro zvláštní odvody.

Před téměř deseti lety nechala spolková vláda poradenskou společnost „Boston Consulting Group“ vypočítat scénář, kdy majetek německých občanů nad 100 000 eur podléhá zvláštní dani ve výši 25 procent. Vedení #SPD v současnosti zdůrazňuje, že po bohatých by se mělo požadovat, aby v koronavirové krizi platili více, protože – citát Saskie Eskenové –

„potřebujeme spravedlivé rozdělení břemene“.

A zatímco jsou všichni zaneprázdněni Covid-19, na německém ministerstvu financí koluje dokument o jednorázovém odvodu z majetku na financování koronavirového dluhu. Vědecký poradní sbor Ministerstva financí se ve svém posudku proti konceptu (alespoň) postavil. Dokonce i vyrovnání zátěže v roce 1952 bylo „fiskální administrativní monstrum“ a daň z bohatství by „způsobila značné ekonomické škody, protože by otřásla důvěrou střadatelů a investorů“. Občané a firmy by ušetřili méně „a majetek by migroval do jiných zemí“. Přeloženo: Pokud chce vláda skutečně prosadit daň z bohatství, musí to doprovázet agresivní byrokracie a kapitálové kontroly.

Četné #nástroje finanční represe

Kromě daně z majetku (v zásadě jednorázové daně z hmotného majetku) má německý #stát k dispozici řadu dalších nástrojů, jak kontrolovat a v případě potřeby zbavovat #bohatství svých občanů.

Na jedné straně je tzv. daň při odchodu. Ta přichází v úvahu, když soukromá osoba drží podíl (alespoň 1 procento) v tuzemské nebo zahraniční korporaci, podléhá dani v Německu po dobu nejméně deseti let a přesune své bydliště nebo sídlo #společnosti do #zahraničí. Finanční #úřad předpokládá hypotetický případ prodeje akcií a následně zdaňuje hypotetický zisk (rozdíl mezi tržní a účetní hodnotou účasti). Fiktivní #zisky jsou většinou účtovány sazbou daně z příjmu fyzických osob, což v mnoha případech vede k dani mezi 30 a 40 procenty. To má učinit #únik kapitálu z Německa neatraktivním. Od roku 2022 se zpřísní zdanění #emigrace a pro podnikatele bude obtížnější emigrovat v rámci Evropy.

     § 314 odst. 2 VAG (zákon o dozoru nad pojišťovnictvím) již legálně legitimizuje vyvlastnění zákazníků životního pojištění v případě, že se pojišťovací skupina dostane do potíží. V případě nouze mohou být dávky sníženy, pozastaveny nebo dokonce zrušeny. Povinnost pojistníka přispívat tím samozřejmě není dotčena.

•      O dani z majetku se diskutuje už léta. Na rozdíl od majetkové daně se jedná o výrazně nižší daň, kterou je třeba ročně platit. Každopádně SPD, Zelení a Levice jsou pro. V této zemi byla již v 90. letech 20. století daň z bohatství se sazbou 0,5 procenta ročně – ale ta byla poté zrušena jako protiústavní.
• Transakce na burze byly také vždy oblíbeným cílem stran, které z hlediska finanční politiky inklinují k levici. Srážková daň (25 procent) by mohla být odstraněna a kapitálové zisky by byly místo toho zdaněny jako běžný příjem, což by v mnoha případech znamenalo značnou dodatečnou zátěž. Téměř jistě bude existovat daň z finančních transakcí, která se bude pravděpodobně pohybovat někde mezi 0,1 a 0,5 procenta. Naprostým šílenstvím je limit na kompenzaci ztrát u termínových obchodů, který již byl zaveden. Obchodníci mohou uplatnit pouze ztráty do výše 10 000 EUR na futures transakci, ale musí zaplatit plnou daň z jakýchkoli „zisků“, které tuto částku překročí.
• Zrušení hotovosti postupuje plynule, což teoreticky umožňuje sledovat transakce komplexně. Plánované digitální peníze centrální banky by také nesmírně pomohly při sledování peněžních toků. Za určitých okolností budou soukromé kryptoměny po zavedení digitální měny ECB zakázány, i když kryptoměny lze i přes zákaz obchodovat nepříliš obtížnými oklikami.
• Od roku 2020 je anonymní nákup zlata (over the counter) možný pouze do horní hranice 2000 eur. Banky nově smějí nakupovat zlato od hodnoty 2500 eur pouze po předložení průkazu původu. Tyto stropy se budou dále snižovat, dokud stát nebude konečně znát plnou držbu zlata obyvatel. To by mohlo sloužit nejen k zamezení praní špinavých peněz, ale také by mohlo být majetek z drahých kovů v první řadě zdanitelný. Zákaz vlastnictví zlata, jako tomu bylo za nacistického režimu, je spíše nepravděpodobný, zejména proto, že zákazy zlata historicky ( viz. také #USA v letech 1934 až 1971 ) většina občanů vždy ignorovala.

#EU plánuje komplexní registr aktiv

Není vůbec náhodou, že se v současném krizovém prostředí mimo jiné mluví o registru #bohatství EU. Ve studii proveditelnosti Evropská komise zkoumá „možnosti shromažďování informací pro vytvoření registru majetku, který pak může být začleněn do budoucí politické iniciativy“. Každý, kdo se vyzná v bruselském politickém #byznysu, ví, že zavedení tohoto registru je s největší pravděpodobností již delší dobu hotovou věcí.

Z textu studie:

„Tento projekt si klade za cíl prozkoumat různé způsoby shromažďování informací za účelem vytvoření registru aktiv, který pak může sloužit k budoucí politické iniciativě. Jeho cílem je prozkoumat, jak lze shromažďovat a propojovat informace dostupné z různých zdrojů vlastnictví majetku (např. katastry nemovitostí, obchodní rejstříky, rejstříky svěřenských fondů a nadací, centrální depozitáře cenných papírů atd.), a návrh, rozsah a výzvy pro takový rejstřík aktiv Evropské unie, který má být analyzován. Měla by se zvážit i možnost zahrnout do registru údaje o vlastnictví dalších aktiv, jako jsou kryptoměny, umělecká díla, nemovitosti a zlato.“

Zdanění majetku by tedy mohlo postihnout i umělecké předměty, drahé kovy a kryptoměny. S ohledem na zjevně plánovaný inventář dohledu se člověk může jen cítit nesvůj. Odpovědné úřady zřejmě opravdu chtějí evidovat veškerý majetek – a v případě pochybností to lze provést pouze domovními prohlídkami. V každém případě je třeba chápat rejstřík bohatství EU jako přípravu na finanční represivní opatření – nic více a nic méně.

Velké #korporace si již poradily, biti budou střední a malé #podniky

Zdá se, že většina německé populace není proti rostoucí finanční represi. Podle aktuálních průzkumů je zhruba 70 procent Němců pro to, aby se po bohatých požadovaly větší odvody. Jenže bohatí a superbohatí si již poradili. Drtivá většina superbohatých a velkých korporací již dlouho zaparkovala většinu svých aktiv v korporacích (např. nadacích) a usídlila se v zahraničních daňových rájích.

Zasáhne úspěšné malé a střední (rodinné) firmy, střední třídu a především vlastníky nemovitostí. Zdá se, že většina Němců podlehla naivnímu omylu, že stát může superbohaté efektivně zatěžovat, zatímco oni sami nejsou postiženi. Tento pohled je absolutně nesprávný.

V takovém názorovém klimatu by se faktické vyvlastnění občanů dalo realizovat poměrně snadno. V každém případě, teď, když jsou v Německu volby do Bundestagu a v České republice prezidentské volby za námi, by bylo načasování perfektní, protože vládní představitelé by se museli bát jen o vytoužené znovuzvolení za pár let. V určitém okamžiku stejně musíte zacpat koronavirové #deficity a děravou státní kasu. A kdy je načasování dokonalejší než těsně po volbách v (údajné) epidemiologické nouzi, která drží obyvatelstvo ve střehu?

V Německu však nepostihne represe všechny #vrstvy obyvatel

Navzdory spíše nepříznivým vyhlídkám do budoucna je důležité poznamenat, že ne každého majitele domu nebo akcionáře by finanční represe přímo postihla. Obyvatelstvo by se bouřilo proti neomezené dani z bohatství, zejména proto, že ti, kdo nemají dostatečný #příjem, by nebyli schopni platit takové #daně, aniž by prodali svá aktiva (která jsou v době všeobecných bublin aktiv velmi vysoká).

Příspěvky na povinné hypotéky budou pravděpodobně stanoveny na 500 000 eur nebo ještě o něco nižší. V případě peněz a dalších aktiv bude částka pravděpodobně výrazně nižší, pravděpodobně kolem 100 000 eur – to je částka, do které jsou bankovní vklady chráněny pojištěním vkladů.

Navzdory pravděpodobným úlevám by se taková opatření čistým daňovým poplatníkům společnosti nezamlouvala. Daň z #majetku nebo odvod by přímo ovlivnily finanční podstatu společností. V důsledku toho bude pravděpodobně pokračovat již existující trend #emigrace špičkových pracovníků. A pokud by skutečně došlo k povinným odvodům z nemovitostí, lze očekávat určité #turbulence na trhu s bydlením.

Nově zvolený #prezident Petr Pavel a #premiér Petr Fiala přesně vědí, co mají dělat

1. Zvýšení finanční represe po volbách je jak v Německu, tak i v České republice extrémně pravděpodobné – v jakékoli podobě. Ve skutečnosti nejde o to, zda, ale spíše o to, jak a kdy budou zavedeny speciální koronavirové finanční odvody, povinné hypotéky, daně z majetku a další finančně represivní #koncepty.
2. Občané by proto měli být znepokojeni a nenechat se zmást s ohledem na potenciálně kreativní #pojmenování (s módními slovy jako „solidarita“ nebo „férovost“).
3. A zejména se nenechat zmást: klidně to může být součástí většího plánu. #Německo je průkopnickou zemí Velkého resetu a „Velké transformace“ společnosti nakonec usiluje o prořídnutí podnikatelské a střední třídy ve prospěch velkých korporací a superbohatých. Již na konci roku 2019, před pandemií, prezidentka #ECB Christine Lagardeová řekla:

 „Měli bychom být šťastnější, když máme #práci, než když máme chráněné naše #úspory. Má k tomu snad ještě někdo nějaký dotaz?"

Světové ekonomické fórum ( WEF ), jeho odnoží se zdá být Aspen institut, Brusel a zejména Německo – zdá se, že právě odsud přicházejí politické #noty vládnoucí Pětikoalici vedené premiérem Fialou a nově zvolenému prezidentovi Pavlovi, které jsou "jak přes kopírák" shodné s těmi radikálně-levicově německými. Jejich #voliči mají stále #dojem, že jich se finanční represe ze strany státu nedotknou, protože #platit mají údajně jen ti #nejbohatší. Jsou na omylu: střední vyšší a vyšší třída bude represemi zasažena; #superbohatí si totiž s vysokou pravděpodobností své majetky zabezpečili.